Autor: Romana Křížová

Slovy paní Mgr. Terezy Todorové.

Dnes jsme prožili třetí a nejnáročnější projektové dopoledne věnované Josefu Čapkovi. Náročné bylo hlavně emočně. V minulých projektových dnech jsme se věnovali Josefu Čapkovi jako malíři a spisovateli, dnes jsme s ním prožívali hrůzy koncentračního tábora Sachsenhausen, kde prožil poslední roky svého života. Čapka jsme tak mohli vnímat jako neobyčejně silnou osobnost, která si i přes hrůzy, kterých byl svědkem a které zažíval i osobně, zachoval duši citlivého a vnímavého umělce. Nepřestal malovat, psal básně – zanechal dalším generacím silný příběh statečného života.

1. Nejprve jsme si promítali dokumentární film Heftlink Josef Čapek v délce 26 minut, během kterého si mohli studenti vyzkoušet pomyslnou cestu do koncentračního tábora. Dobrovolníci, kterých bylo opravdu hodně, vytvořili osazenstvo vagónu, který jsme symbolizovali provázkem. Omezený prostor, nemožnost si udělat pohodlí, nucené dotyky, to všechno velmi brzy vyvolávalo agresi, únavu, ale i vzájemnou pomoc – byli jsme tak svědky toho, co udělá s člověkem omezený prostor – pro studenty to byl velmi silný zážitek.

2. Seznámili jsme se s psychologickými okolnostmi a postupy ze strany věznitelů, prostřednictvím kterých v koncentračním táboře měnili lidi na „věci“ – narušení osobního prostoru, zákaz očního kontaktu, podřízené držení těla – nápadnost může zabíjet.

3. Kristina Váňová si připravila promítání fotografií s přednáškou z KT, ukázku Čapkových obrazů a básní, které jsme recitovali a Čapkovýma očima a jeho slovy tak poznávali každodenní život v KT. Okolnosti života v KT jsme si přiblížili i četbou vzpomínek vězněných studentů, kteří Čapkovy básně tajně vynášeli během postupného propouštění.

4. Velkou poctou byla návštěva vnučky Josefa Čapka, která přinesla hotové poklady v podobě originálních dopisů a básní, které Josef psal v KT, jeho kresby, fotografie a mnoho dalšího. Studenti si tento vzácný historický materiál mohli prohlédnout a mluvit o něm přímo s Kateřinou Dostálovou – vnučkou Josefa Čapka.

5. Studenti se opět rozdělili do skupin a plnili úkoly, které potom prezentovali ostatním. 1. skupina dostala chléb, lžičku marmelády a sklenku náhražkové kávy a měla vysvětlit souvislost s tématem. 2. skupina dostala kostku mýdla. 3. skupina papír, malou tužku a brýle. Na těchto obyčejných věcech pak měly skupiny aplikovat své znalosti, které nabyly v předchozích hodinách. Po vlastní interpretaci ještě dostali obálku s rozšířenou informací, kterou obohatili své znalosti. 4. skupina pak vytvářela báseň podle pravidel dadaismu, který se domnívá, že slovo ztratilo smysl, stejně jako my se domníváme, že absurdita hrůzy koncentračních táborů postrádá jakýkoliv smysl. V průběhu celého dne studenti vždy pod dojmem z programu napsali jedno slovo a dali ho stranou a právě z těchto slov, které náhodně vybírali sestavili úžasnou báseň.

6. V závěru programu jsme se vrátili k Čapkově toužebné básni Obrazy a studenti si připravili skici – dlaňovky – tak, jak to dělal Josef Čapek. Tyto dlaňovky pak převedou na plátno jako poctu Josefu Čapkovi.

7. Celým programem se opět neslo i téma knihy Psáno do mraků.

Ráda bych touto cestou poděkovala studentům za zápal, se kterým se vrhli do tohoto projektu, cítila jsem z vás nadšení, zájem a získala jsem od vás mnoho inspirace. Děkuji všem! Děkuji i vedení školy a pedagogickému sboru, že umožnil studentům poznat Josefa Čapka doufám inspirujícím způsobem. Těším se na další výstupy, které tento projekt ještě přinese!